Povím vám krátký příběh o dvaceti bio-fašistech.

Sedm nepolárních medvědů kráčí do velmi vzdálené bio-krčmy. Jdou v řadě za sebou.

Jirka - chudák.

Ála, taky chudák.

Vali, rozpolcená.

Leoš, týpek s botama na báglu za tkaničky.

Izák, Leošův brácha vymezující se jednou botou v ruce.

Maty, krvavej sýrař (?) a ještě motal Péťa.

Vysněná restaurace se jmenuje Aromi - biofastfood.

Pracují tam tři kuchaři.

Ferdinand staromil.

Terka, opilá cizinka a její macecha Tamara, nenažranec.

Do zmíněné reštyky směřovalo i pár koal.

Konkrétně “ta, která všechny sere” - a navíc permanentně nach*aná - nikdy tam nedojde.

Taky Koala Terka ochlasta/metalačka.

Cyril, se zvláštní zálibou v jedení síry - taky to nedá.

Poslední dvě ztvrdli u lolka Azir Ámid a GG-Glutamín.

Poslední dvě koaly často hrajou mirror s dvojicí biofašistickejch záporáků Asparátem a Glutamátem.

Nádhernou biofa dvacítku uzavírá trojice kladně nabitých svaloušů.

První má malé přirození, a tak má čtyři auta, zásobu rajského plynu, a obvykle se z potíží vylíže.

Druhý svalouš má sice klacek jak trám. Jenže mu sám, ten trám, nějak nestojí, a tak si pomáhá Argin Maxem.

Trojici uzavírá mohutný pojišťovák - stydlín.

Co to má bejt?

Dvacka proteinogenních aminokyselin i se strukturou.

Proč?

Protože si je budu pamatovat už na furt.

Proč?

Protože je budu potřebovat v každym bio-fašistickym předmětu až do konce vejšky.

Není to ztráta času?

No, hrubě se to nadrtit, je rychlejší, ale už jsem je uměl čtyřikrát, zapomněl a po šestý se to už rozhodně nikdy učit nechci.

Funguje to na všechno?

Jo.

Kde jsem se to naučil?

“Šetři se, Einsteine! – Jak si zapamatovat úplně cokoli”

Používám to? Ne.

Stojí to teda za to?

No, na to můžu říct jen: zkuste to sami!

Ale je fascinující, jak skvěle to funguje. Na hesla, čísla, jména.

Takový ty otravný věci, který by si člověk rád pamatoval (datumy narozenin, výročí, svátky atd.)

25.10.2018
Jaroslav Langer